Historie našeho střediska

13. středisko patří k nejstarším junáckým střediskům v Brně vůbec. Již za První republiky byl založen chlapecký oddíl, který byl po celou dobu existence jakousi kostrou budoucího střediska a udával tempo a ráz. Během 2. světové války, ač v ilegalitě, nepřestal početný oddíl skautů fungovat a dokonce pomáhal v odbojové činnosti. Po skončení války se oddíl (díky skvělé pověsti) rozrostl a kolem něj vznikly oddíly další (vlčata a skautky), čímž daly roku 1948 vzniknout dnešnímu 13. středisku.

To však bylo dva roky poté zrušeno tehdejším režimem, skautská činnost se dostala pod zákaz a skautské oddíly se musely přeměnit v pionýrské. Pod PO (avšak s poněkud odlišným programem) fungovaly třináctky, jak si tehdy nemohly říkat, až do jarní oblevy roku 1968, kdy činovníci okamžitě využili příležitosti a středisko obnovili. V té době sestávalo ze čtyř oddílů (vlčata, světlušky, skauti, skautky), všechny z nich nesly rovněž číslo 13.

Avšak skautování se netěšilo moc dlouhému trvání, nedlouho po dokončení namáhavé rekonstrukce klubovny v roce 1971 byla činnost opět striktně zakázána a oddílům nezbývalo, než se rozpustit. Nicméně ty se nevzdaly: pouze se přesunuly pod Turistický oddíl mládeže (TOM) při TJ Tesla Brno, kde jim prostředí vyhovovalo dokonce lépe nežli v pionýrských oddílech během předešlých dvaceti let. Vychýlení od skautských programů bylo minimalizováno.

A v tomto stavu jsme se dočkali revoluce, po níž byla třináctka téměř okamžitě obnovena, dokonce s ještě větším počtem členů a oddílů. V roce 1994 se od našeho střediska oddělily tři oddíly, z nichž dva vytvořily 6. středisko a jeden se přidal k vodáckým skautům. A tak ve 13. středisku zbyly opět jen oddíly s číslem 13., tentokrát jich bylo celkem šest (navíc 13. roverský kmen a 13. klub oldskautů a oldskautek). V tomto složení jsme setrvali až dodnes.

Počátky a válka (1921–1945)

Dne 13. prosince 1921 byl bratrem Ing. Františkem Pozdíškem založen 13. chlapecký oddíl, tehdy příslušící pod první skautský sbor Brno (od roku 1932 pod druhý). Ve vedení oddílu se vystřídalo mnoho významných postav tehdejší brněnské skautské scény: Ing. František Hanzelka – Sup Bělohlav, Ing. Eduard Ulbricht – Ataman, Ladislav Nosál – Čuňál a mnozí další. Od roku 1928 při oddíle fungovala i smečka vlčat, tedy mladších členů.

Oddíl zasáhla 2. světová válka v klubovně v průjezdu hotelu Passage, kde bylo díky frekventované trase skvělé místo pro získávání nových členů. Nicméně místnost nám byla odebrána a činnost zakázána. Poslední tehdejší tábor se uskutečnil u Budišova u Třebíče. Byl Němci nedlouho po zahájení rozpuštěn (a potají dokončen v budišovské škole). Junák byl nadobro rozpuštěn v listopadu 1940 z nařízení říšského protektora.

Nicméně na chodu oddílu to nemělo nijak fatální dopad: stal se součástí různých čtenářských kroužků a později různých skupin mládeže Národního souručenství. Během války se tajně scházelo vedení (Mrož, Kuliš, Navrátil, bratři Koldovští a další) a členové různě na hřištích, sekretariátech MNS a popřípadě i v bytech vedoucích. Výlety do přírody si naprosto zachovaly skautskou ideu.

Od podzimu 1943 byl náš oddíl zapojen do ilegální organizace Odboj české mládeže, během bombardování Brna o rok později se jeho členové prokázali být velice užitečnými při pomoci při zachraňování lidí z trosek. Po kapitulaci vojsk Osy dokonce zastoupili kurýrní službu. A to všechno za nedostatku jakéhokoliv majetku a cvičného materiálu, který zůstal v zabavené klubovně.

Obnovení a opětovný zákaz za totality (1946–1989)

Po skončení války se 13. Bo téměř ze dne na den obnovilo, a to v nové síle. Během ní totiž oddíl nabyl na důvěře mezi lidmi a příliv nových členů musel být dokonce omezován. Vedle chlapeckého oddílu nově vznikl i 13. oddíl vlčat a 13. oddíl skautek a dohromady byly oddíly schopny pojmout na 250 nováčků. V tomto období byla situace našich oddílů více než dobrá, vydávaný zpravodaj TŘINÁCTKA dokonce konkuroval ústředně vydávanému časopisu Skaut-Junák. Ustanovila se Velká oddílová rada, která čítala členy vedení všech šesti „čet“ po třech družinách s 12 členy.

Roku 1948 oficiálně vzniklo 13. středisko Junáka Brno, které od té doby funguje (s velkými přestávkami za totality) s téměř stejným konceptem až dodnes. Roku 1950 však byla skautská činnost prohlášena za ilegální a nám tedy nezbývalo, než se zkroutit, upravit své programy a přejít pod pionýrské oddíly. Ty byly vytvořeny při ZDŠ Kotlářská, kde našli naši vedoucí oporu v několika učitelích a dokonce si vymohli výjimku oddílu s dětmi z různých tříd. Klubovna byla tehdy zbudována z obchůdku s výlohou na Kotlářské ulici.

Pod PO setrvala třináctka dalších skoro dvacet let, během nichž se – jak jen to šlo – snažila prosazovat skautské ideály, i když ty byly notně zakamuflovány v komunistické roušce. Středisko bylo (pod pionýrem) obnoveno v roce 1868 a jalo se rekonstruovat svůj srub v Lužánkách. Nicméně tlak husákovské normalizace stále sílil a sílil, až jsme byli v roce 1971 ze srubu vyhozeni a znovu zakázáni. Na den výročí založení pionýra jsme podali písemné vystoupení z této organizace, jelikož jsme nechtěli svým členům neustále křivit páteře, a vytvořili jsme vlastní Turistické oddíly mládeže při TJ Tesla Brno.

Zde jsme měli na postu předsedy přátele ve straně, takže bylo našim TOMům umožněno vést program téměř skautský, pouze s pozměněnými názvy. Za kroj byla vyměněna zálesácká košile s třásněmi a za skautskou lili Setonův oheň. A takto jsme se dočkali sametové revoluce.

Činnost po revoluci (1990–dnes)

13. středisko junáka Brno bylo obnoveno na konci roku 1989, téměř bezprostředně po revoluci. Během následujícího roku se počty opět rozrostly, i přes to, že dva oddíly nepřestoupily z TOMů a zůstaly mimo skautské ideály. Začali se totiž vracet někdejší členové, kteří se z různých důvodů nemohli zúčastňovat činnosti za totalitního režimu a přicházeli členové noví.

V roce 1990 mělo naše středisko 9 oddílů: šest třináctek (vlčata, světlušky, skauti, skautky, roverský kmen a klub oldskautů a oldskautek) a ještě 18. chlapecký, 7. a 23. dívčí oddíly. Dva z těchto tří oddílů ale roku 1993 vznesly návrh, že by chtěly stát samostatně, a tak jim o rok později bylo umožněno vytvořit 6. středisko. Zároveň se 7. DBo „Dračí sedmička“ kvůli svým zájmům přidala k vodáckému oddílu a tedy rovněž odešla ze třináctky. Tam tím pádem zůstalo opět jen šest oddílů, všechny s číslem 13. 

Od té doby se středisko se střídavými úspěchy drželo na poli brněnského skautingu, v různých obdobích mělo více či méně členů. Nicméně po celou dobu se mezi brněnskými středisky řadilo k těm nejpočetnějším. Mezi roverskými kmeny posledních let vynikli Panteři a Hurikán.

V roce 1993 byla dokončena generální rekonstrukce (spíše snad přestavba) srubu v Lužánkách, který byl pojmenován po duchovním otci Junáctví, A. B. Svojsíkovi. Do něj se přesunula veškerá činnost z předešlé suterénní klubovny na ulici Veveří, kde naše oddíly sídlily během působení v TOMech. Navíc se nám podařilo vybudovat základnu Strážnou poblíž Lelekovic, která nám skýtá naprosto skvělé zázemí pro mimoměstské akce.

 

Díky této mnohaleté tradici se snad můžeme řadit mezi nejproslulejší junácká střediska v Brně. Vzhledem k našemu působení v odboji za 2. světové války a ilegální činnosti v období totality se dá říci, že není až tak jednoduché vymazat naše skautské ideály a že k nim budeme vést naše členy ještě pěknou řádku let. 

 

© 2012 Junák – český skaut,
středisko Hiawatha Brno, z. s.
» Stránky organizace Junák

tvorba webu & grafiky
» Ondřej Daněk

» Stránky oddílu skautů
» Stránky oddílu skautek Carcharias
» Stránky oddílu vlčat
» Stránky oddílu světlušek Píďalky
» Stránky smíšeného oddílu Fénix
» Stránky roverského kmene Hurikán

» Stránky příměstských táborů Brno
» Stránky základny Supa Bělohlava Strážná
» Středisková fotogalerie
» Stránky VZSSST

» Informační systém HIAWATCH