OLDSKAUTI


13. OS KLUB BRNO


   Každý skaut, každá skautka se po svém 18. roce stává oldskautem a oldskautkou.

   Tehdy se asi začínají ohlížet zpět na cestu, kterou už mají za sebou, ale současně si vytyčují nové úseky své životní cesty. Mnozí se rozhodují pro další službu skautskému hnutí, někteří chtějí aspoň zůstat věrni skautskému způsobu života, v němž našli opravdovost, bratrskou oporu, a často hlubší smysl svých všedních dnů.

   Všichni si pak chtějí svou příslušností k velkému skautskému společenství, setkáváním. a aspoň občasnou účastí na skautském životě udržovat v paměti roky, dny a především velké okamžiky, prožité „ve svém starém oddíle“, nechtějí ztratit vzpomínky na slavnostní chvíle táborových ohňů, anebo i tvrdé práce a vzrušení, spojené s překonáváním mimořádných obtíží; Ty byly často nastavovány do cesty moudrou přírodou na velkých výpravách i na prázdninových táborech, jako by právě ona věděla, co mladí skauti potřebují, aby osvědčili své schopnosti a charakter.

   Z oldskautských setkávání, při spolupráci se „svými“ starými oddíly, žijícími však už často novými tužbami, si přece jen do života odnášejí dřívější vlčata a světlušky jakoby dávné pohlazení, a snad i podnět k zamyšlení nad bezohledným a uspěchaným poklusem za hmotnými statky světa dospělých.

   V oldskautském klubu by se měli ti, kteří svůj slib dávali před léty z vnitřního přesvědčení, znovu vzájemně posilovat v opravdovém úsilí, směřující k hvězdnému třpytu Slibu a Zákona. Oldskautský kolektiv by mohl probouzet vědomí, že i dnes je možná cesta k sebevýchově, k rozvoji celé osobnosti. A také ke službě svým blízkým i celé naší vlasti. Jde o příjemnou a dráždivou příležitost, vyzkoušet si svoji věrnost, vytrvalost a svědomí, prokázat svoji skutečnou, hlubokou lidskost . . .

   Tyto možnosti a perspektivy stojí za to, aby si každý z nás snažil uvědomit nutnost postavit se do společného „Ochranného kruhu“, který může střežit hodnoty našeho dětství (ideálního skautingu) a může zajišťovatt dobré podmínky pro úspěšnou činnost současných družin a oddílů - našich pokračovatelů a pokračovatelek, našich Třináctek. Náš „ochranný kruh“ tvořený především členy oldskautského klubu a činovníky střediska, musí mít ovšem i nějakou organizaci, aby byl životaschopný, i nějaká pravidla, aby byly jeho jednotlivé články k sobě cílevědomě vázány. Může být udržován jen trvalými a vzácnými hodnotami původního skautingu a také skutečnou, vytrvalou pomocí – naším dobrovolným činem, vycházejícím ze srdce každého z nás.

   Předpokladem je pak aktivní členství v hnutí, které cheme podporovat, a odpovědná osobní aktivita při zachovávání úcty ke všemu, co nás kdysi dokázalo spojit, a co i nyní tajemně zavlažuje naše bratrství a sesterství.

Více se můžete dozvědět [zde]
Fotky ze schůze si můžete prohlédnout [zde]
Zápis ze schůze můžete najít [zde]




Vedení a opory 13. OS-klubu 2000.

Mimo br. Pima jsou členy "Třináctek" vesměs od roku 1945,
Každý z těchto oldskautů plní nějaký odpovědný, dlouhodobý úkol:


(najeď myší nad fotku pro více informací)


Bratr Pavel Mynář - vedoucí klubu OS Br. Zdeněk Kolečkář - zástupce ved. klubu a člen předsednictva okresní rady za brněnské oldskauty. Br. Vladimír Tesař - vůdce střediska


Br. Jirka Mynář - hospodář našeho střediska, odpovědný za finance a veškerý majetek Br. Jenda Skřivánek - obětavě zprovozňuje nefungující zařízení na základně Strážná


Br. Pepa Drábek - správce střediskového Svojsíkova srubu  v Lužánkách Br. Péťa Vyplel - Davídek, zdravotník střediska